Táboření 2014

Letošní táboření začalo v pondělí na křižanovském nádraží, kde proběhly tradiční procedury jako kontrola zúčastněných a odbavení zavazadel.

Poté jsme nastoupili do lokálky a vyjeli do cílové stanice naší traťové cesty do Rudíkova.

Ve Velkém Meziříčí spal ve vlaku člověk v plášti, spoře oblečen a vůbec neobut. Na první pohled bylo zřejmé, že má za sebou dlouhou cestu. Později jsme se dozvěděli, že nese zprávu od kmenů na severu do táborového ležení u Hodova pro tamního náčelníka Tatanka petu.

Přidali jsme se k němu a do tábora přišli společně.

Byli jsme svědky předání neveselé zprávy o zmizelém slunci. Hlavní náčelník nás přizval jako posily do boje se zlým angákokem a náčelníci jednotlivých kmenů si vybrali dle vlastního uvážení ženy a muže do svých řad.

Tak společně tábořilo nakonec devět kmenů: algonkinové, apači, shawnee, cherokee, oglalové, ottawové, navahové dále pak neutrálové a nepostradatelný kmen kuchyňů.

Během dvanácti dnů jsme hráli spoustu her, čelili přírodním živlům, absolvovali noční hru i daleký pochod, při kterém jsme museli zdolat zrádnou řeku.

V pravdě netradičním zážitkem nám pak byla návštěva vrtulníku letecké záchranné služby s tříčlennou posádkou. Ta nás seznámila nejen se samotnou helikoptérou a jejím vybavením, ale i s první pomocí a nezbytnostmi při nálezu zraněného.  

Pravidelně jsme se scházeli u večerního ohně, ať už na sněmovišti na pow wow, nebo v tee-pee jednotlivých kmenů.

Ti nejlépe se ovládající získávali velká orlí pera, ti pozorní odhalovali kiškalvu a všichni jsme museli na rozcvičku.

  Za úspěchy ve hrách jsme získávali sluneční prach a také jsme se snažili osvobodit slunce ze spárů mocného čaroděje.

Společným nadšením se nám to nakonec podařilo a tak jsme mohli tábor zakončit hostinou pod širým nebem.

Táborové ležení 2o14 bylo zdařilé, máme za sebou spoustu zážitků i zkušeností a věříme, že se za rok opět v nemalém počtu společně potkáme. 

w.